Proběhl jsem brankou a zjistil, že mám v patách jednoho Kumána. Tak jsem oblékl zbroj ukradenou strážnému, nasadil luk a meč pro pana Racka s zkusil se mu postavit. Nepovedlo se, ani na několik pokusů, což samozřejmě umožňuje jenom virtuální realita, jejíž výhody občas velmi oceňuji :D. Nevím, prostřílel jsem ho šípy jak řešeto, pak jsem do něj dobu bušil mečem, udělal několik fakt dobrých zásahů, ale jeho život byl skoro nezměněn. Skoro mi to připadá, jako by mi nebylo umožněno ho zabít.
 |
| Kumána neumím zabít, tak utíkám pryč. Dole u chalupy se jich několik vrhlo na Terezku, jednoho jsem střelil šípem, tak se místo Terezky začali zajímat o mě. Šlohnul jsem jim koně a prchal k Talmberku s Kumány v patách. |
 |
| Masakr pokračuje. |
 |
| Jeden parchant mě trefil do nohy. Strašně to bolí a šíp mi trčí z rány. |
Cesta na koni byla krkolomná, přeci jenom jsem nikdy nikam na koni tak rychle nejel, občas mě na něj táta posadil, abych si jako děcko užil. Kůň mě moc neposlouchal, občas si jel kam chtěl, nejhorší byly mosty přes potok. Naštěstí existuje fígl (
drž pouze klávese CTRL) a kůň se sám drží na cestě. Nemůže se však používat často, to by mě Kumáni rozstříleli na cucky. Často musím cválat (
tj. řídit pomocí WSAD a dvakrát stisknout CTRL).
 |
| Už jenom kousek! |
 |
| Kumány zastavily šípy z hradu a já cválám poslední metry k bráně. |
Dal jsem to! Projíždím branou, která se hned za mnou rychle zavírá. Zatím žiju...
 |
| Vjíždím do hradu a vyčerpáním padám z koně. |
 |
| Všechno jsem vylíčil Bořkovi, místnímu veliteli vojáků. |
 |
| Bořek mi vytáhl šíp z rány a ovázal ji. |
 |
| Potom mě hned dovedl k Divišovi (pán z Talmberka), kterému jsem vše vylíčil ještě jednou. |
 |
| Diviš mě vyslechl a přikázal, ať mi dají najíst a napít. Asi viděl, že šilhám hlady a sotva se držím na nohou. |
 |
| V kuchyni mě uvítaly místní paní a kuchařka, dvě milé dámy. Kuchařka mi nandala plný talíř čočky, přesto jsem jí ujedl i z rendlíku, posbíral všechno jídlo a hned jí ho prodal, měla dvacet grošů. |
 |
| Tam vzadu vpravo na mě čeká postel. |
 |
| Ale před spaním se musím ještě umýt, Bořek měl kecy, že nemám lézt do postele v těch špinavejch botech. |
Konečně uléhám do postele. Jídlo mě trochu uklidnilo, přeci jenom, s plným žaludkem jsou všechny trable hned menší. Přesto mě čeká neklidná noc. Kdykoliv zavřu oči, vidím vše, co se dnes stalo. Kromě toho mě nenechají spát ani další okolnosti.
 |
| Jako první přichází má paní. Přinesla víno a já jí pověděl vše, co se mi stalo. Měla pochopení. Na oplátku mi vyprávěla svůj příběh. |
V noci jsem trochu blouznil a pořád viděl vše před sebou. Hlavně mé rodiče, musím se vrátit. Musím je pohřbít. Musím!
Ještě je tma a už mě budí sám Bořek, mám jít na hradby, něco se děje.
 |
| Prý to nedává smysl, proč by na nás útočili takto v noci? V dešti, bouři, když o nich víme a nemají výhodu z překvapení? |
 |
| Není to Zikmundova armáda, je to pan Racek se Skalickými uprchlíky! |
 |
| Chvilku na sebe s panem Divišem pokřikují, oba plni dobré nálady a humoru. |
 |
| Pan Racek využil bouřky a se všemi se potichu vykradli z hradu Zikmundovi přímo před nosem. |
Pan Racek chtěl, abych se k nim připojil, míří do Ratají, kde pro ně snad bude dost místa. Já však nemohu, musím se vrátit do Skalice a pohřbít své rodiče. Křičel na mě, že jsem blázen a zakázal mi to. Pan Diviš slíbil, že na mne dohlédne.
 |
| Pan Bořek mě požádal o pomoc při hlídání hradeb, dnes je nutné posílit hlídky. Rád pomohu, i když kolega mě navádí, abych se opřel o zeď a pospával. |
 |
| Místo toho si "vypůjčím" ve zbrojnici pár šípů a luk. |
Nad ránem se to stalo! Zikmundova armáda se blíží! Je to tady, dopadneme jako včera Skaličtí.
 |
| U předních hradeb jsme se sešli všichni, někteří pláčou, někteří se bojí, někteří se modlí. |
 |
| Tohle už jsem jednou viděl. |
 |
| Tohodle týpka zabiju. Prý se jmenuje Markvart z Ulic. |
 |
| Zatím mě zadrželi. |
 |
| Přijel vyjednávat, hledají pana Racka. |
 |
| Diviš je diplomat a Zikmundova armáda odjíždí. |
 |
| Zabiju Tě! |
Poté, co Zikmundova armáda za svitu ranních paprsků odjela, mám jediný úkol. Dostat se z hradu. Musím zpět do Skalice, ať si všichni říkají, co chtějí.
 |
| Rulík! Důležitá bylinka. Jinak jich tady moc není. |
 |
| Za sudem je obchodník, co má paklíče. Za ním je brána, kterou hlídá Radim, s tím se dá mluvit. |
 |
| Tento obchod není úplně super, ale ty zbylé peníze mu ještě někdy sebereme. Paklíče a mapa za to stojí. |
 |
| Radim mě pustí. Ale aby to nebylo na něj, musím se převléknout do talmberské uniformy. |
 |
| Tu seženu ve zbrojnici. |
Ještě jsem oběhl pár zamčených dveří, abych potrénoval zámky, převlékám se, prodávám obchodníkovi zbroj od skalického strážného a pak vzhůru zpět!
 |
| Cesta je volná. |
Komentáře
Okomentovat