Den druhý - 3. část (návrat do Skalice)

Smutná pouť "domů" začíná. Nejprve jsem se musel dostat pryč od kostela, kam se lidé běželi schovat, stejně je tam Kumáni nemilosrdně pobili. Bůh jim oplať. A hned jsem potkal prvního lapku, který obírá mrtvoly, copak nemá kousek cti v těle?

Lapka.

Snad bych ho ani nezabíjel, ale začal si.

Stejně to byl svým způsobem chudák.

Tak mám za sebou první boj, poprvé jsem vyzkoušel meč, co táta vyrobil pro pana Racka. Šlo to snadno, jen jsem s ním tak nějak máchal a lapka padl, je to skvělý meč. Škoda, že Vaněk neměl na trénink více času, abych věděl, jak s ním zacházet.

U božích muk doprava, v dáli už je vidět Skalice.

Další lapka, šlo to samo, stejně jako ten první. Není těžké zabít člověka.

U horní brány je další. Slítají se jak supi.

Ten byl trochu silnější, měl v kapse i léčivý lektvar a pár obvazů. Beru je, třeba se budou hodit.

A už procházím horní branou a vidím tu spoušť. Hned na kraji rychtář, zemřel s mečem v ruce. Půjčím si ho, kdoví, jestli ho v této zlé době nebudu potřebovat. Jemu už neposlouží. Pomalu kráčím dál směrem k místu, kde jsem viděl padnout své rodiče.

Rychtář s mečem v ruce, padl jako muž.

Moje Blanička, proč?

Beru si na památku její prstýnek, abych nezapomněl.

Už jsem je našel. Spolu ve smrti jako v životě.

 

Musím pohřbít své rodiče. Vykopu jim hrob pod lípou u domu. Jen, kde bych sehnal lopatu? Najednou slyším štěkot psa a nějaký hlas. Že bych tady nebyl sám? Jdu po zvucích a potkávám Zbyška. Snaží se utlouct řezníkova psa. Proboha proč? Copak chce obrat řezníkovu mrtvolu?!

Co tam ten Zbyšek dělá?

On opravdu obírá mrtvoly.

Zbyšek byl parchant vždycky a parchantem zůstane. Chtěl jsem, aby mi půjčil lopatu, kterou tloukl řezníkovic psa. Prý výměnou za meč. Nemá kouska cti v těle, jen touhu po zisku. Poprali jsme se a utekl, snad ho více neuvidím. Vracím se domů, vše zničili, vyrabovali. Jen do truhly v komoře se nedostali, ale z ní jsem si stejně už vše vzal.

Truhla v komoře, měl jsem v ní hrací kostku.

Ano, tady pod lípou bude rodičům dobře.

Přidal se ke mně řezníkovic pes.

Jakoby tušil, že jsem dnes o vše přišel stejně jako on.

Vrátil jsem se pro rodiče. Nevěděl jsem si s jejich těly rady, přemýšlel jsem, jak je dostanu k hrobu, když jsem najednou za sebou uslyšel kroky. Ohlížím se ... Zbyšek! A není sám, přivedl si doprovod lapků, jeden z nich je snad o dvě hlavy vyšší, než všichni ostatní.

Jak to jen udělám?

Říkají mu Prcek. Chce mi sebrat tátův meč, ale já mu ho nedám!

Biju se s ním statečně, zasadil jsem mu několik dobrých ran, ale jeho život se ani nezachvěl.

Nakonec mě udolal...

... sebral mi meč...

Parchant!

A chtěl mě s ním zabít.

V okamžiku, kdy stál Prcek nade mnou, s rozkoší si užíval tátův meč a chtěl mě s ním zabít, objevila se jak anděl strážný Tereza! Zakřičela na ně, odpoutala jejich pozornost ode mne.

Kozomrdi!

Lapkům se rozjasnili tváře, nepochybně v Tereze viděli snadnou kořist.

Bylo jí vše jedno, přišla o všechny své blízké, o domov... V takové chvíli chce člověk už jen klid.

V okamžiku, kdy jsem ležel na zemi potlučený a nemohl vstát, jen jsem se hrozně bál, co bude následovat. Proč sem Tereza přišla, vždyť jí zabijí stejně jako mě? Najednou však na koních přijeli Bořek a jeho muži a lapkové pod jejich meči padali jeden za druhým. Jen Prcek utekl i s mým mečem. Ale já ho najdu, přísahám!

Bořek se svými muži.

Tereza muže přemluvila, aby pochovali mé rodiče. Já už o tom ani nevěděl. V bezvědomí mě naložili na vůz a odvezli.

Po té, co Bořkova družina pohřbila mé rodiče doma pod lípou, vydali se i se mnou na voze na dalekou cestu. Nejprve do Talmberka, kde nás Bořek opustil, Tereza mě však vezla dál,  ke svému strýci mlynáři, až do vzdálených Ratají.

Nejprve do Talmberka, kde se Bořkova družina s Terezou rozloučila.

Pes jde s námi.

Terezka mě veze dál, ale já o ničem nevím.

Jedem dlouho.

Až projíždíme Ratajemi.

Přes celou náves dál, mimo město směrem k řece.

Tam má Terezka strýce, mlynáře. U něj nalezneme útočiště.

Ale já toho o dění okolo mě opravdu moc nevím, vše znám spíše z pozdějšího vyprávění.

Blouznil jsem několik dní a nocí. Stále se mi vracelo vše, co jsem v uplynulých hodinách viděl a prožil.

Má mysl je zatemněna minulými událostmi. Hledám své  rodiče.

Znovu bojuji s Prckem.

Vidím zástupy Zikmundových vojáků.

A svoji milovanou ves, jak se v ní krásně žilo.

Maminku, jak jde z ranního trhu zpět domů. 

A oheň, křik, pláč.

Nakonec se Tereze s pomocí místního apatykáře podařilo postavit mě zpět na nohy. Cítím se hrozně, jako by mi někdo všechny kosti v těle rozlámal.

Stále mě ze sna někdo budí.

Nemohu vstát.

Kde jsem se probral? Mami? 

Co se stalo?

Když jsem se konečně probral, Tereza mi vše pověděla. Co se mi stalo, jak mě zachránili, pohřbili rodiče i odvezli sem, do bezpečí. Je to skvělá žena.

Hned po probuzení dostávám několik questů. První mi bleskne hlavou Pomsta, musím přeci najít Prcka a sebrat mu meč! A toho plešouna od Zikmunda, Markvarta, toho si přeju zabít jako nic jiného na světě.

Ale nejprve se musím probrat (quest Probuzení), najít své věci, vyspravit je, umýt se a obléknout. Měl bych také najít pana Racka a vše mu vysvětlit.

Mlynář Pešek mi spolu s Terezou zachránili život, musím se s ním vyrovnat, však Dluhy se mají platit.

Mám práce více než dost, ale také hrozný hlad. Snad Terezka něco dobrého navařila.