Dnešní díl začneme získáním paklíčů od Fricka.
 |
| Kluci si chtěli povídat jen o Němcovi, o paklíčích ani slovo. |
 |
| Zapomněl jsem se totiž zajít podívat ke Kunešovi na bedýnku. Teď jen najít znovu Fricka. |
 |
| Cestou ještě samozřejmě vybírám bylinky, obchodníci jsou sice bez peněz, ale ještě potřebuji koupit sady na opravování a nějaká Sejvovice se také hodí, tak můžeme vyměňovat. Jídlo (třeba vejce z kurníků) nosím jenom Blaničce, je nejbohatší, ale nic kromě jídla nechce. |
 |
| Ha, má je. |
 |
| Kluci makají, neobvyklý pohled. |
Nejprve zaběhnu domů, v zamčené bedýnce je schovaná moje první hrací kostka, kterou si chci vzít s sebou pro štěstí. Kromě toho posilování dovednosti
Otevírání zámků je dost důležité, i když nejsem žádný zloděj. Ale často u lapků a kumánů narazím na těžkou bednu, kterou bez vylepšení své schopnosti prostě neotevřu. Stejně tak mnohé poklady. A tak se snažím otevřít jakýkoliv zámek, na který narazím.
 |
| Bedna doma. |
 |
| Otevírání mi alespoň zpočátku moc nejde. První bednu dávám na druhý pokus. |
 |
| Moje stará kostka a knížka. Třeba se někdy naučím číst. |
Po první bedně zaběhnu ke Kunešovi.
 |
| Jeho bedýnku dávám na první pokus. |
 |
| Ale věci mu tam nechám, stejně už nikdo nemá peníze. |
 |
| Pak se ještě pokusím otevřít nějaké dveře, ale šperháky došly, všechny čtyři jsem zlomil. Jsem skoro na druhém levelu, v Talmberku budeme vylepšovat dále. |
Teď se chystám udělat něco, na co nejsem pyšný, ale trochu zbroje by se hodilo, tak obereme jednoho strážného. Možná mu bude v bezvědomí lépe, až přijdou.
 |
| Počkáme, až s ním budeme sami. |
 |
| Stačí se připlížit odzadu (klávesa C) a omráčit (klávesa F) |
 |
| Spi blaze. |
Tak, už zbývá jen skočit k Blaničce pro pivo a rychle zpět za tátou do kovárny, jednou jsem s pivem ještě chvilku poflakoval a hned mě táta sjel, že není pořádně studený...
 |
| U Blanky. |
 |
| Zpět domů. |
Následuje jeden z nejhezčích okamžiků, dokončujeme s tátou meč pro pana Racka. Povídáme si, popíjíme pivo a je nám spolu moc dobře. Jen mě táta nemusí peskovat za Němcův pohnojený dům, když jsem nic neházel.
 |
| Záštita vyrobená v Sázavě, je opravdu krásná. |
 |
| Nějaký latinský nápis, pan Racek si to tak přál. |
 |
| Hlavice vyrobena tamtéž. |
 |
| Společná práce, povídáme si králích, jak bylo za Karla a jak je teď za Václava. |
 |
| Dostal jsem vynadáno za Němcův dům, ale nehádám se a mlčím. |
 |
| Společná práce. |
 |
| Tereza si jde pro hřebíky pro tátu. |
 |
| Donesl jsem jí je z bedny v světnici. Trochu po mně hází očkem, ale já mám svoji Blaničku. |
 |
| Táta zkouší meč... |
 |
| ... a v tom přišel pan Racek. |
 |
| Nechal mě, ať si meč také zkusím!!! I když, tátovi se to ani trochu nelíbilo. |
 |
| Ale, vůbec mi to nejde. Jak to ty dva dělají, že klacek useknou?? Mně se jen skácel. |
Táta panu Rackovi slíbil, že meč ještě přeleští a pošle mě s ním pak na hrad. Rozloučili jsme se s pány a pokračujeme v dodělávání meče, zatímco okolo nás hrozně rychle projel posel k hradu. Podíval jsem se na kopce za vsí a strnul jsem překvapením.
 |
| Táto! |
 |
| Co se děje? |
 |
| Koukej těch korouhví! |
 |
| Masakr začíná. |
To, co následovalo, nikdo netušil. Došlo ke strašnému masakru. Vesnice byla vybita a vypálena, jen pár lidí stihlo doběhnout do hradu a zachránit se. Kdoví, co s nimi dál bude. Táta mi dal rychlé a jasné příkazy, ať vezmu Rackův meč, obvazy z truhly v domě a utíkám do hradu. Sám se vydal pro maminku.
 |
| Běž Jindro! |
 |
| Už jsou ve vesnici! |
 |
| Masakr pokračuje. |
 |
| Nedalo mi to a chtěl jsem rodičům pomoci. Táta skolil mečem hned několik bojovníků. Netušil jsem, že umí šermovat. |
 |
| Ale pak ho plešatý bojovník na koní sejmul zezadu. A hned potom dostali i maminku. |
 |
| Ne! |
 |
| Zabiju Tě! |
Zírám na scény ve vsi a nejsem schopen se ani pohnout. Když mi dojde, že nemohu nijak pomoci, vydávám se k hradu, ale už je pozdě, brána se zvedá
 |
| Běž Jindro, okolo hradu vede cesta! Utíkej a dej vědět v Talmberku, co se tady stalo! |
 |
| Utíkám. |
Komentáře
Okomentovat